Ústavní soud ČR v nálezu ze dne 24. 4. 2019, sp.zn.: I. ÚS 1587/17, řešil situaci, kdy je vedena exekuce na společné jmění manželů, ačkoliv společné jmění manželů vůbec nevzniklo, jelikož manželé spolu uzavřeli smlouvu o manželském majetkovém režimu, kde vznik společného jmění manželů vyloučili. Obecné soudy se při posuzování tohoto případu opřely o ustanovení § 719 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, které říká, že „smlouva o manželském majetkovém režimu se nesmí svým obsahem nebo účelem dotknout práv třetí osoby, ledaže by se smlouvou souhlasila; tato smlouva uzavřená bez souhlasu třetí osoby nemá vůči ní právní účinky“. Ústavní soud ČR rozhodnutí obecných soudů zrušil pro porušení ústavních práv stěžovatelky, jednoho z manželů, konkrétně práva na soudní ochranu (čl. 6 odst. 1 Úmluvy) a čl. 36 odst. 1 Listiny, do práva vlastnit majetek (čl. 11 odst. 1 Listiny), práva nebýt nucen činit, co zákon neukládá (čl. 2 odst. 3 Listiny) a práva na účinné prostředky nápravy zaručeného čl. 13 Úmluvy.
Ústavní soud v této souvislosti připomněl, že „podle ustanovení § 710 občanského zákoníku platí, že součástí společného jmění jsou zásadně dluhy převzaté za trvání manželství. Argumentací a contrario lze tedy dospět k závěru, že předmětný dluh by součástí společného jmění manželů nebyl. Pro tyto případy občanský zákoník v § 732 stanoví, že i pro dluhy vzniklé jednomu z manželů před uzavřením manželství může být postiženo společné jmění, avšak jen do výše, již by představoval podíl dlužníka, kdyby bylo společné jmění zrušeno a vypořádáno. V této věci je ovšem třeba přihlédnout k tomu, že mezi stěžovatelkou a jejím manželem byla ještě před uzavřením manželství uzavřena smlouva o manželském majetkovém režimu odlišném od režimu zákonného.“
Lze tedy uzavřít, že není možné vést exekuci na majetek druhého manžela, o jehož dluhy se nejedná a které sám nezpůsobil a současně mají manželé uzavřenou smlouvu o manželském majetkovém režimu, ve které vyloučí vznik společného jmění manželů.