Ústavní soud se v nálezu ze dne 9. října 2019, sp.zn.: IV. ÚS 1002/19, zabýval situací, kdy matka v řízení před obecnými soudy požadovala změnu příjmení svého nezletilého syna. V rámci řízení nebyl vůbec vyslechnut nezletilý ani nebyl jinak zjištěn jeho názor na navrhovanou změnu příjmení, ačkoliv v době vydání rozhodnutí mu bylo 7 let.
Ústavní soud upozornil na článek 12 Úmluvy o právech dítěte, který stanoví, že „státy, které jsou smluvní stranou úmluvy, zabezpečují dítěti, které je schopno formulovat své vlastní názory, právo tyto názory svobodně vyjadřovat ve všech záležitostech, které se jej dotýkají, přičemž se názorům dítěte musí věnovat patřičná pozornost odpovídající jeho věku a úrovni“. Následně Ústavní soud k celé věci konstatoval následující právní větu:
„Nepřihlédne-li obecný soud k právu dítěte podle čl. 12 odst. 2 ve spojení s čl. 9 odst. 2 Úmluvy o právech dítěte zúčastnit se řízení v jeho věci, sdělit své stanovisko a být slyšeno v soudním řízení, nedostojí požadavku posouzení jeho nejlepšího zájmu podle čl. 3 odst. 1 Úmluvy o právech dítěte, čím rovněž poruší právo jednoho z rodičů na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.“