Ústavní soud se v nálezu sp.zn.: II. ÚS 78/19, ze dne 24. ledna 2020, zabýval situací, kdy stěžovatel si objednal službu spočívající v zajištění korektury diplomové práce, s tou následně nebyl spokojen, proto se rozhodl odstoupit od smlouvy a odměnu za provedení korektury podnikateli, u kterého si korekturu objednal, nezaplatil.
Podnikatel se následně žalobou domáhal uhrazení ceny poskytnuté služby. Okresní soud dal za pravdu podnikateli a odstoupení od smlouvy ze strany stěžovatele vyhodnotil jako neplatné, a to s odůvodněním, že nelze odstoupit od smlouvy, pokud si již strany nemohou vrátit vzájemné plnění.
Nemožnost vrátit si vzájemné plnění v tomto případě soud spatřoval ve skutečnosti, že služba spočívala v korektuře textu a po provedení této korektury byl text poskytnut zpět stěžovateli a nelze již korekturu vzít zpět. Stěžovatel se následně obrátil na Ústavní soud.
Ústavní soud poukázal, že stěžovatel byl při uzavírání smlouvy v postavení spotřebitele a smlouva byla uzavřena distančním způsobem pomocí e-mailu, na tuto smlouvu se tedy v plném rozsahu vztahuje zvláštní právní úprava spotřebitelských smluv uzavíraných na dálku a spotřebitel je tedy ve 14denní lhůtě oprávněn odstoupit od smlouvy.
Skutečnost, že strany již nejsou schopny si navrátit vzájemná plnění, je pro tento případ zcela irelevantní. Dále Ústavní soud odkázal na svou dřívější judikaturu, podle které soudy musí k ustanovením sloužícím k ochraně spotřebitele přihlédnout vždy i bez návrhu, k čemuž v tomto případě nedošlo, když obecné soudy smlouvu posoudili pouze z pohledu obecných ustanovení o odstoupení od smlouvy.