Nejvyšší soud ve své poslední sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek č. 10/2019 zveřejnil stanovisko pod sp.zn.: Tpjn 300/2019, ve kterém se obsáhle vyjadřuje k praktice používání trestních oznámení jako důkazů v soudních řízeních.
Nejvyšší soud předně sděluje, že trestní oznámení může sloužit jako důkaz jen o okolnostech, za nichž bylo toto oznámení podáno, např. kdy, kde, kdo, s kým, ohledně čeho je učinil apod. Trestní oznámení důkazem naopak být nemůže ohledně skutečností v něm tvrzených (jinými slovy trestní oznámení nikdy nemůže sloužit k prokázání skutečností přímo v trestním oznámení uvedených).
Dále však Nejvyšší soud konstatuje, že ve výjimečných případech může být trestní oznámení důkazem i z hlediska jeho vlastního obsahu, a to např. v rámci trestního řízení vedeného pro trestný čin spáchaný podáním trestního oznámení (trestný čin křivého obvinění podle § 345 tr. zákoníku apod.).