Ústavní soud se v nálezu ze dne 14. dubna 2020, sp.zn.: IV. ÚS 950/19, zabýval posouzením, zda je spravedlivé uložit nepodmíněný trest odnětí svobody pachateli v případě, že je otcem nezletilého dítěte, které je odkázáno na jeho výživu a odsouzením pachatele dojde ke zhoršení poměrů dítěte. Soud prvního stupně z tohoto důvodu uložil pachateli podmíněný trest pod zákonnou hranicí, aby mohl nadále zaopatřovat své nezletilé dítě. Tento rozsudek však odvolací soud zrušil, jelikož dle jeho posouzení byl tento trest příliš mírný a uložil pachateli naopak nepodmíněný trest odnětí svobody. Pachatel následně proti tomuto verdiktu podal ústavní stížnost. Ústavní soud ústavní stížnost pachatele zamítl s odůvodněním, že zásada nejlepšího zájmu dítěte se bezvýjimečně uplatní pouze tehdy, pokud předmětem řízení je upravit práva či povinnosti dítěte právě jakožto dítěte (typicky řízení o péči o dítě a o styku s ním). V případě, že se jedná o jiné řízení, které postihne nezletilé dítě pouze fakticky, jako v tomto případě, je možné, aby jiný veřejný zájem převážil nad nejlepším zájmem dítěte, jako v tomto případě, kdy veřejný zájem na přiměřeném potrestání pachatele převážil nad nejlepším zájmem dítěte.
