All Posts By

Jakub Klatovský

Vyloučení ze zadávacího řízení pro obchodní propojení účastníků z pohledu ESD

By | Nezaradené

Advokátní kancelář KLATOVSKÝ & SVATOŇ poskytující právní služby v oblasti práva veřejných zakázek si dovoluje upozornit na nově publikované rozhodnutí Soudního dvora Evropské unie, který ve svém rozsudku ve věci C‑144/17 Lloyd’s of London vs. Agenzia Regionale per la Protezione dell’Ambiente della Calabria ze dne 8. února 2018 rozhodoval v řízení o předběžné otázce vznesené regionálním správním soudem pro Kalábrii o přípustnosti vyloučení uchazeče ze soutěže o veřejnou zakázku. V předmětné otázce se Soudní dvůr EU zabýval otázkou, zda se v konkrétním případě jedná o uchazeče, který je v rámci své podnikatelské činnosti propojen s dalším uchazečem o tutéž zakázku, a zda v daném případě mezi soutěžiteli dochází k nedovolenému narušení hospodářské soutěže (resp. koluznímu jednání).

V tomto rozsudku Soudní dvůr EU rozhodl, že není možné vyloučit dva syndikáty Lloyd’s of London z účasti na téže veřejné zakázce na pojišťovací služby z pouhého důvodu, že obě jejich nabídky byly podepsány oprávněným zástupcem Lloyd’s of London pro tento členský stát, ale naopak dovoluje jejich vyloučení, ukáže-li se na základě jednoznačných důkazů, že jejich nabídky nebyly sestaveny nezávisle.

V rámci zákona č. 134/2016 Sb. by se uplatnilo ustanovení § 48 odst. 6 ZZVZ, podle kterého může zadavatel vyloučit účastníka zadávacího řízení pro nezpůsobilost také, pokud na základě věrohodných informací získá důvodné podezření, že účastník zadávacího řízení uzavřel s jinými osobami zakázanou dohodu podle zákona o ochraně hospodářské soutěže v souvislosti se zadávanou veřejnou zakázkou.

Dne 13. srpna 2015 Agenzia Regionale per la Protezione dell’Ambiente della Calabria (Kalábrijská regionální agentura ochrany životního prostředí, Itálie) (dále jen „Arpacal“) zahájila zadávací řízení na veřejnou zakázku na pojišťovací služby, kterého se zúčastnili dva členské syndikáty sdružení Lloyd’s. Oba tyto syndikáty byly zastupovány stejným zmocněncem, který podepsal obě nabídky do zadávacího řízení, načež Arpacal oba syndikáty ze zadávacího řízení vyloučil z důvodu porušení práva italské republiky.  Syndikáty Lloyd’s se rozhodly bránit a došlo k několika soudním sporům, ve kterých Arpacal namítal, že porušení práva italské republiky se syndikáty Lloyd’s dopustily tím, že porušily zásady důvěrnosti nabídek, svobodnou a poctivou hospodářskou soutěž a rovné zacházení s uchazeči tím, že oba syndikáty mají stejného zmocněnce, který má přístup k informacím o obou nabídkách do zadávacího řízení, čímž jsou znevýhodněni ostatní soutěžitelé. Syndikáty Lloyd’s uvedly argument, že jsou kolektivní právnickou osobou s mnohočetnou strukturou v podobě uznaného sdružení fyzických a právnických osob – členů – které jednají samostatně v uskupeních, zvaných syndikáty, působících samostatně a vzájemně si konkurujících, ačkoli náležejí ke stejné organizaci. Za těchto okolností se regionální správní soud pro Kalábrii rozhodl přerušit řízení a položit Soudnímu dvoru následující předběžnou otázku:

„Brání zásady zakotvené evropskými předpisy v oblasti hospodářské soutěže, uvedené ve Smlouvě o fungování EU, jakož i zásady, které jsou z nich odvozené, jako samostatnost a důvěrnost nabídek, vnitrostátním právním předpisům, jak jsou vykládány judikaturou, které připouštějí, aby se stejného zadávacího řízení zahájeného veřejným zadavatelem současně účastnily různé syndikáty náležející k Lloyd’s, jejichž nabídky byly podepsány jedinou osobou, oprávněným zástupcem pro tuto zemi?“

Soudní dvůr EU si jako klíčovou otázku klade, zda musí být zásady transparentnosti, rovného zacházení a zákazu diskriminace, jež vyplývají z článků 49 a 56 SFEU a jsou uvedeny v článku 2 směrnice 2004/18, vykládány v tom smyslu, že brání takové právní úpravě členského státu, jako je právní úprava ve věci v původním řízení, která nedovoluje vyloučit dva členské syndikáty Lloyd’s z účasti na téže veřejné zakázce na pojišťovací služby z pouhého důvodu, že obě jejich nabídky byly podepsány zmocněncem Lloyd’s pro tento členský stát.

K tomu Soudní dvůr EU nejdříve uvádí, že obě strany prohlašují, že je nesporné, že Lloyd’s je uznaným sdružením členů, kteří jsou právnickými nebo fyzickými osobami a sice jednají prostřednictvím uskupení – syndikátů – avšak působí samostatně a ve vzájemné konkurenci. Vzhledem k tomu, že žádná z interních struktur Lloyd‘s nemá vlastní právní subjektivitu, mohou syndikáty působit pouze prostřednictvím oprávněného zástupce, který je jediným zástupcem pro každou zemi.

Dále Soudní dvůr EU konstatuje, že z ustálené judikatury Soudního dvora EU je zřejmé, že automatické vyloučení zájemců nebo uchazečů, kteří jsou s ostatními soutěžícími ve vztahu ovládání nebo propojení, překračuje meze toho, co je nezbytné pro předcházení koluzním jednáním, a tudíž i pro uplatňování zásady rovného zacházení a dodržování povinnosti transparentnosti. Takové automatické vyloučení totiž zakládá nevyvratitelnou domněnku vzájemného působení v rámci nabídek podniků, mezi nimiž je dán vztah ovládání nebo propojení, v případě stejné zakázky. Těmto zájemcům či uchazečům tak znemožňuje prokázat nezávislost jejich nabídek, a je tudíž v rozporu se zájmem Unie, kterým je zajistit co nejširší možnou účast uchazečů na zadávacím řízení.

Jinými slovy, nelze automaticky předpokládat, že jsou-li uchazeči o veřejnou zakázku v určitém stupni obchodního propojení, jedná se o koluzní jednání (resp. zakázanou dohodu) a lze je ze soutěže o veřejnou zakázku ihned vyloučit. Uchazeč o veřejnou zakázku musí mít možnost obhájit se a až po důkladném přezkoumání je možné uchazeče ze soutěže o veřejnou zakázku vyloučit, prokáže-li se, že skutečně došlo ke koluznímu jednání, toto Soudní dvůr EU formuloval v následujícím výroku:

V zájmu dodržení zásady proporcionality se tedy vyžaduje, aby měl veřejný zadavatel povinnost přezkoumat a posoudit skutkový stav a mohl tak určit, zda měl vztah mezi dvěma entitami konkrétní vliv na obsah každé z nabídek předložených v rámci téhož veřejného zadávacího řízení, přičemž konstatování takového vlivu v jakékoli formě postačuje pro to, aby mohly být uvedené podniky z řízení vyloučeny. Z toho v daném případě vyplývá, že pouhá skutečnost, že takové nabídky, jako jsou nabídky ve věci v původním řízení, byly podepsány touž osobou, tj. zvláštním zmocněncem oprávněného zástupce Lloyd’s pro Itálii, nemůže být důvodem pro jejich automatické vyloučení z předmětné veřejné zakázky.“

 

Osobní údaje zkoušeného a právo zkoušeného na přístup k písemné odpovědi uvedené v rámci jeho odborné zkoušky.

By | Nezaradené

Soudní dvůr Evropské unie ve svém rozsudku ve věci C-434/16, Peter Nowak v. Data Protection Commissioner, konstatoval, že písemné odpovědi uvedené v rámci odborné zkoušky a případné korekturní poznámky zkoušejícího týkající se těchto odpovědí představují osobní údaje zkoušeného, k nimž má v zásadě právo na přístup.

Pan Peter Nowak se připravoval na povolání certifikovaného účetního a v rámci své přípravy úspěšně složil zkoušky z účetnictví první úrovně, jakož i tři zkoušky druhé úrovně organizované Institute of Chartered Accountants of Ireland (Institut certifikovaných účetních Irska). Neuspěl však ve zkoušce „účetnictví strategického financování a řízení“. Po neúspěchu při této zkoušce na podzim 2009 podal P. Nowak nejprve stížnost, kterou zpochybnil výsledek této zkoušky. Po zamítnutí této stížnosti podal žádost o přístup týkající se všech osobních údajů, které se ho týkají a které má v držení Institut certifikovaných účetních. V roce 2010 vydal Institut certifikovaných účetních P. Nowakovi 17 dokumentů, ale odepřel mu zároveň přístup k dokumentu s jeho odpověďmi na zkušební otázky, a to z důvodu, že uvedený dokument neobsahuje osobní údaje.

U Supreme Court (Nejvyšší soud, Irsko) P. Nowak napadl rozhodnutí komisaře pro ochranu údajů, podle kterého odpovědi na zkušební otázky zpravidla nepředstavují osobní údaje. Tento soud se Soudního dvora táže, zda písemné odpovědi uvedené zkoušeným při odborné zkoušce a případné korekturní poznámky zkoušejícího, které se k nim pojí, jsou takovými údaji.

Soudní dvůr ve svém dnešním rozsudku zdůrazňuje zaprvé, že účastník odborné zkoušky je fyzickou osobou, kterou lze identifikovat přímo prostřednictvím jejího jména nebo nepřímo prostřednictvím identifikačního čísla, jelikož jméno a číslo jsou uvedena v odpovědích na zkušební otázky nebo na první stránce těchto odpovědí. V tomto kontextu není relevantní, že zkoušející může nebo nemůže identifikovat zkoušeného v okamžiku opravy a hodnocení odpovědí na zkušební otázky.

Zadruhé Soudní dvůr ověřoval, zda písemné odpovědi zkoušeného při odborné zkoušce a případné korekturní poznámky zkoušejícího, které se k nim pojí, představují informace o zkoušeném. V tomto ohledu uvádí, že použití výrazu „veškeré informace“ v rámci definice pojmu „osobní údaj“ obsaženého ve směrnici odráží úmysl unijního zákonodárce přiznat tomuto pojmu široký význam, přičemž tento pojem se neomezuje na informace, které jsou citlivé nebo patří do soukromé sféry, ale potenciálně zahrnuje všechny druhy informací, a to jak objektivní, tak subjektivní ve formě názoru nebo hodnocení pod podmínkou, že jsou „o“ dotčené osobě. Tato poslední podmínka je splněna v případě, že tato informace z důvodu svého obsahu, účelu nebo účinku souvisí s určitou osobou. Písemné odpovědi účastníka odborné zkoušky představují takové informace, které souvisejí s jeho osobou.

Obsah těchto odpovědí totiž odráží úroveň znalostí a schopností uchazeče v dané oblasti, jakož i případně jeho myšlenkové pochody, úsudek a kritické myšlení. Kromě toho je cílem získání uvedených odpovědí zhodnotit odborné schopnosti uchazeče a jeho způsobilost vykonávat dané povolání. Konečně použití těchto informací, jehož výsledkem je zejména úspěch nebo neúspěch zkoušeného u dané zkoušky, může mít vliv na jeho práva a zájmy, neboť může určit nebo ovlivnit například jeho šanci na přístup k požadovanému povolání nebo zaměstnání.

Pokud jde o korekturní poznámky zkoušejícího pojící se k odpovědím zkoušeného, Soudní dvůr konstatuje, že stejně jako odpovědi uvedené zkoušeným při zkoušce představují tyto poznámky informace týkající se tohoto zkoušeného. Obsah těchto korekturních poznámek tedy odráží názor nebo hodnocení zkoušejícího týkající se individuálního výkonu zkoušeného při zkoušce, a zejména jeho znalostí a schopností v dané oblasti.

Soudní dvůr uvádí, že kvalifikace písemných odpovědí zkoušeného při odborné zkoušce a případných korekturních poznámek zkoušejícího pojících se k těmto odpovědím jako osobních údajů nemůže být ovlivněno okolností, že na základě této kvalifikace v zásadě tomuto zkoušenému vzniká právo na přístup a opravu.

Jiné rozhodnutí by totiž mělo za následek celkové vynětí těchto odpovědí a korekturních poznámek z povinnosti dodržování zásad a záruk v oblasti ochrany osobních údajů. Zkoušený má zejména oprávněný zájem vycházející z ochrany svého soukromého života na tom, aby se mohl bránit zpracování svých odpovědí daných při této zkoušce a korekturních poznámek zkoušejícího pojících se k těmto odpovědím mimo zkušební řízení, a zvláště proti tomu, aby byly poskytnuty třetím osobám, či dokonce zveřejněny bez jeho souhlasu. Stejně tak je subjekt organizující zkoušku, jakožto správce údajů, povinen zajistit, aby byly tyto odpovědi a korekturní poznámky uchovávány tak, aby byl vyloučen protiprávní přístup k nim ze strany třetích osob.

Soudní dvůr mimoto konstatuje, že práva na přístup a opravu, stanovená směrnicí, lze rovněž odůvodnit ve vztahu k písemným odpovědím poskytnutým zkoušeným při odborné zkoušce a k případným korekturním poznámkám zkoušejícího, které se k nim pojí. Právo na opravu zajisté nemůže zkoušenému umožnit „opravit“ a posteriori „nesprávné“ odpovědi, jelikož posledně uvedené v ničem nepředstavují nepřesnost ve smyslu směrnice, na jejímž základě by vzniklo právo na opravu. Naproti tomu je možné, že vzniknou situace, ve kterých se tyto odpovědi a korekturní poznámky ukážou jako nepřesné, například z důvodu, že odpovědi na zkušební otázky byly omylem zaměněny, takže odpovědi jiného účastníka zkoušky byly přiřazeny dotyčnému zkoušenému. Kromě toho nelze vyloučit, že zkoušený má právo požadovat od správce údajů, aby byly jeho odpovědi na zkoušce a korekturní poznámky zkoušejícího, které se k nim pojí, po určité době vymazány, čili zničeny.

Proto vzhledem k tomu, že písemné odpovědi zkoušeného při odborné zkoušce a případné korekturní poznámky zkoušejícího, které se k nim pojí, lze podrobit ověření, zejména pokud jde o jejich přesnost a nutnost jejich uchovávání a lze je opravit nebo vymazat, má Soudní dvůr za to, že přiznání zkoušenému práva na přístup k těmto odpovědím a korekturním poznámkám slouží cíli této směrnice spočívajícího v zajištění ochrany práva tohoto zkoušeného na soukromí, pokud jde o zpracování údajů, které se ho týkají, a to nezávisle na otázce, zda uvedený zkoušený má nebo nemá takové právo přístupu i podle vnitrostátní právní úpravy. V tomto ohledu Soudní dvůr připomíná, že z ochrany základního práva na soukromí vyplývá zejména možnost jakékoli fyzické osoby ujistit se, že osobní údaje, které se jí týkají, jsou přesné a jsou zpracovávány dovoleným způsobem.

Konečně Soudní dvůr uvádí, že tato práva na přístup a opravu se nevztahují na zkušební otázky, které jako takové nepředstavují osobní údaje zkoušeného. Mimoto Soudní dvůr připomíná, že unijní právo stanoví určitá omezení těchto práv. Členské státy tak mohou přijmout legislativní opatření s cílem omezit rozsah uvedených povinností a práv, pokud toto omezení představuje opatření nezbytné pro zachování práv a svobod druhých.

Zdroj: Soudní dvůr Evropské unie