Category

Nezaradené

Osobní údaje zkoušeného a právo zkoušeného na přístup k písemné odpovědi uvedené v rámci jeho odborné zkoušky.

By | Nezaradené

Soudní dvůr Evropské unie ve svém rozsudku ve věci C-434/16, Peter Nowak v. Data Protection Commissioner, konstatoval, že písemné odpovědi uvedené v rámci odborné zkoušky a případné korekturní poznámky zkoušejícího týkající se těchto odpovědí představují osobní údaje zkoušeného, k nimž má v zásadě právo na přístup.

Pan Peter Nowak se připravoval na povolání certifikovaného účetního a v rámci své přípravy úspěšně složil zkoušky z účetnictví první úrovně, jakož i tři zkoušky druhé úrovně organizované Institute of Chartered Accountants of Ireland (Institut certifikovaných účetních Irska). Neuspěl však ve zkoušce „účetnictví strategického financování a řízení“. Po neúspěchu při této zkoušce na podzim 2009 podal P. Nowak nejprve stížnost, kterou zpochybnil výsledek této zkoušky. Po zamítnutí této stížnosti podal žádost o přístup týkající se všech osobních údajů, které se ho týkají a které má v držení Institut certifikovaných účetních. V roce 2010 vydal Institut certifikovaných účetních P. Nowakovi 17 dokumentů, ale odepřel mu zároveň přístup k dokumentu s jeho odpověďmi na zkušební otázky, a to z důvodu, že uvedený dokument neobsahuje osobní údaje.

U Supreme Court (Nejvyšší soud, Irsko) P. Nowak napadl rozhodnutí komisaře pro ochranu údajů, podle kterého odpovědi na zkušební otázky zpravidla nepředstavují osobní údaje. Tento soud se Soudního dvora táže, zda písemné odpovědi uvedené zkoušeným při odborné zkoušce a případné korekturní poznámky zkoušejícího, které se k nim pojí, jsou takovými údaji.

Soudní dvůr ve svém dnešním rozsudku zdůrazňuje zaprvé, že účastník odborné zkoušky je fyzickou osobou, kterou lze identifikovat přímo prostřednictvím jejího jména nebo nepřímo prostřednictvím identifikačního čísla, jelikož jméno a číslo jsou uvedena v odpovědích na zkušební otázky nebo na první stránce těchto odpovědí. V tomto kontextu není relevantní, že zkoušející může nebo nemůže identifikovat zkoušeného v okamžiku opravy a hodnocení odpovědí na zkušební otázky.

Zadruhé Soudní dvůr ověřoval, zda písemné odpovědi zkoušeného při odborné zkoušce a případné korekturní poznámky zkoušejícího, které se k nim pojí, představují informace o zkoušeném. V tomto ohledu uvádí, že použití výrazu „veškeré informace“ v rámci definice pojmu „osobní údaj“ obsaženého ve směrnici odráží úmysl unijního zákonodárce přiznat tomuto pojmu široký význam, přičemž tento pojem se neomezuje na informace, které jsou citlivé nebo patří do soukromé sféry, ale potenciálně zahrnuje všechny druhy informací, a to jak objektivní, tak subjektivní ve formě názoru nebo hodnocení pod podmínkou, že jsou „o“ dotčené osobě. Tato poslední podmínka je splněna v případě, že tato informace z důvodu svého obsahu, účelu nebo účinku souvisí s určitou osobou. Písemné odpovědi účastníka odborné zkoušky představují takové informace, které souvisejí s jeho osobou.

Obsah těchto odpovědí totiž odráží úroveň znalostí a schopností uchazeče v dané oblasti, jakož i případně jeho myšlenkové pochody, úsudek a kritické myšlení. Kromě toho je cílem získání uvedených odpovědí zhodnotit odborné schopnosti uchazeče a jeho způsobilost vykonávat dané povolání. Konečně použití těchto informací, jehož výsledkem je zejména úspěch nebo neúspěch zkoušeného u dané zkoušky, může mít vliv na jeho práva a zájmy, neboť může určit nebo ovlivnit například jeho šanci na přístup k požadovanému povolání nebo zaměstnání.

Pokud jde o korekturní poznámky zkoušejícího pojící se k odpovědím zkoušeného, Soudní dvůr konstatuje, že stejně jako odpovědi uvedené zkoušeným při zkoušce představují tyto poznámky informace týkající se tohoto zkoušeného. Obsah těchto korekturních poznámek tedy odráží názor nebo hodnocení zkoušejícího týkající se individuálního výkonu zkoušeného při zkoušce, a zejména jeho znalostí a schopností v dané oblasti.

Soudní dvůr uvádí, že kvalifikace písemných odpovědí zkoušeného při odborné zkoušce a případných korekturních poznámek zkoušejícího pojících se k těmto odpovědím jako osobních údajů nemůže být ovlivněno okolností, že na základě této kvalifikace v zásadě tomuto zkoušenému vzniká právo na přístup a opravu.

Jiné rozhodnutí by totiž mělo za následek celkové vynětí těchto odpovědí a korekturních poznámek z povinnosti dodržování zásad a záruk v oblasti ochrany osobních údajů. Zkoušený má zejména oprávněný zájem vycházející z ochrany svého soukromého života na tom, aby se mohl bránit zpracování svých odpovědí daných při této zkoušce a korekturních poznámek zkoušejícího pojících se k těmto odpovědím mimo zkušební řízení, a zvláště proti tomu, aby byly poskytnuty třetím osobám, či dokonce zveřejněny bez jeho souhlasu. Stejně tak je subjekt organizující zkoušku, jakožto správce údajů, povinen zajistit, aby byly tyto odpovědi a korekturní poznámky uchovávány tak, aby byl vyloučen protiprávní přístup k nim ze strany třetích osob.

Soudní dvůr mimoto konstatuje, že práva na přístup a opravu, stanovená směrnicí, lze rovněž odůvodnit ve vztahu k písemným odpovědím poskytnutým zkoušeným při odborné zkoušce a k případným korekturním poznámkám zkoušejícího, které se k nim pojí. Právo na opravu zajisté nemůže zkoušenému umožnit „opravit“ a posteriori „nesprávné“ odpovědi, jelikož posledně uvedené v ničem nepředstavují nepřesnost ve smyslu směrnice, na jejímž základě by vzniklo právo na opravu. Naproti tomu je možné, že vzniknou situace, ve kterých se tyto odpovědi a korekturní poznámky ukážou jako nepřesné, například z důvodu, že odpovědi na zkušební otázky byly omylem zaměněny, takže odpovědi jiného účastníka zkoušky byly přiřazeny dotyčnému zkoušenému. Kromě toho nelze vyloučit, že zkoušený má právo požadovat od správce údajů, aby byly jeho odpovědi na zkoušce a korekturní poznámky zkoušejícího, které se k nim pojí, po určité době vymazány, čili zničeny.

Proto vzhledem k tomu, že písemné odpovědi zkoušeného při odborné zkoušce a případné korekturní poznámky zkoušejícího, které se k nim pojí, lze podrobit ověření, zejména pokud jde o jejich přesnost a nutnost jejich uchovávání a lze je opravit nebo vymazat, má Soudní dvůr za to, že přiznání zkoušenému práva na přístup k těmto odpovědím a korekturním poznámkám slouží cíli této směrnice spočívajícího v zajištění ochrany práva tohoto zkoušeného na soukromí, pokud jde o zpracování údajů, které se ho týkají, a to nezávisle na otázce, zda uvedený zkoušený má nebo nemá takové právo přístupu i podle vnitrostátní právní úpravy. V tomto ohledu Soudní dvůr připomíná, že z ochrany základního práva na soukromí vyplývá zejména možnost jakékoli fyzické osoby ujistit se, že osobní údaje, které se jí týkají, jsou přesné a jsou zpracovávány dovoleným způsobem.

Konečně Soudní dvůr uvádí, že tato práva na přístup a opravu se nevztahují na zkušební otázky, které jako takové nepředstavují osobní údaje zkoušeného. Mimoto Soudní dvůr připomíná, že unijní právo stanoví určitá omezení těchto práv. Členské státy tak mohou přijmout legislativní opatření s cílem omezit rozsah uvedených povinností a práv, pokud toto omezení představuje opatření nezbytné pro zachování práv a svobod druhých.

Zdroj: Soudní dvůr Evropské unie

Změna prohlášení vlastníka dle nového občanského zákoníku

By | Nezaradené

Dne 1. 1. 2014 nabyl účinnosti zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (NOZ). Nabytím účinnosti NOZ pozbyl platnosti zákon č. 72/1994 Sb., kterým se upravují některé spoluvlastnické vztahy k budovám a některé vlastnické vztahy k bytům a nebytovým prostorům a doplňují některé zákony (zákon o vlastnictví bytů), který upravoval vztahy v rámci bytového spoluvlastnictví a podmínky vzniku a fungování společenství vlastníků jednotek. Autoři NOZ předmětnou problematiku komplexně vymezili v hlavě druhé oddílu 5 NOZ.

Změna prohlášení vlastníka budovy je pak jednou z dílčích kapitol nově upravených v uvedené části NOZ. Přestože došlo ke sjednocení celé problematiky do jedné části nového zákona, záhy se vyskytly výkladové problémy k jednotlivým ustanovením. Jednou z uvedených problematických oblastí je právě změna prohlášení vlastníka budovy.

Postup pro změnu prohlášení vlastníka je upraven v ustanovení § 1169 NOZ, podle kterého:

„(1) Vlastníci jednotek mohou prohlášení změnit. Je-li jednotka zatížena, lze prohlášení změnit s předchozím souhlasem osoby oprávněné z věcného práva.

(2) Ke změně prohlášení se vyžaduje dohoda dotčených vlastníků jednotek o změně jejich práv a povinností uzavřená v písemné formě. Účinnosti dohoda nabývá, pokud s ní v písemné formě souhlasí vlastníci jednotek s většinou hlasů, popřípadě s kvalifikovanou většinou hlasů určenou v prohlášení, a to i když nejsou stranami dohody.

Citované ustanovení stanoví poměrně jasný postup ohledně změny prohlášení vlastníka. V případě, že se jedná o změnu prohlášení vlastníka budovy v budově, kde nebylo zřízeno společenství vlastníků jednotek, pak je na vlastníkovi, případně vlastnících, aby pouze ověřili kvorum k rozhodování o změně prohlášení dle stávajícího prohlášení vlastníka, které má v daném případě přednost před zákonem. V tomto smyslu skutečně doporučujeme prohlášení vlastníka ověřit před zahájením kroků, neboť zákon o vlastnictví bytů stanovil nepoměrně přísnější podmínky pro změnu prohlášení vlastníka v otázce kvora pro rozhodování o jeho změně než NOZ. Vzhledem k tomu, že prohlášení před rokem 2014 vycházela z ustanovení zákona o vlastnictví bytu, lze předpokládat, že prohlášení vlastníka sepsaná před nabytím účinnosti NOZ budou vyšší kvorum pro změnu upravovat.

V situaci, kdy bylo založeno společenství vlastníků jednotek je situace poměrně komplikovanější. Dle ustanovení § 1208 písm. b) NOZ uvádí, že do působnosti shromáždění (shromáždění vlastníků jednotek) patří změna prohlášení o rozdělení práva k domu a pozemku na vlastnické právo k jednotkám (prohlášení vlastníka). Uvedeným právem shromáždění rozhodovat o změně prohlášení vlastníka není nijak dotčena povinnost postupovat dle ustanovení § 1169 NOZ, alespoň tato skutečnost z NOZ nevyplývá.

Pro změnu prohlášení vlastníka v domě, kde působí společenství vlastníků jednotek, vyplývá, že vlastníci musí postupovat dle:

  • ustanovení § 1169 NOZ, a současně
  • 1208 písm. b) NOZ.

V daném případě nelze přitom zaměňovat dva pojmy, a to:

  • vlastníci jednotek,
  • členové společenství vlastníků jednotek vyjadřující svoji vůli hlasováním na shromáždění vlastníků jednotek.

Ačkoli jsou osoby, jako vlastníci jednotek a členové SVJ, v daném případě totožné, je nezbytné k oběma povinnostem dle citovaných ustanovení přistupovat jednotlivě. Bohužel ani odborná literatura nepřináší odpověď, zda má některé ustanovení vzájemně přednost. Bohužel, vzhledem k tomu, že obě povinnosti zavazují jiné subjekty, přiklání se i odborná literatura k názoru, že pro „jistotu“ by měl žadatel o změnu vlastníka splnit obě podmínky.

V praxi bychom doporučili žadateli o změnu prohlášení vlastníka zajistit:

  • souhlas shromáždění SVJ s předmětnou změnou prohlášení dle ustanovení § 1208 písm. b) NOZ.
  • souhlas vlastníků jednotek ve smyslu ustanovení § 1169 NOZ.

Ochrana osobních údajů dle „GDPR“ pro rok 2018

By | Nezaradené

Ke dni 27. května 2018, tedy již za méně než rok, nastane účinnost obecného nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/679 ze dne 27.4.2016, o ochraně fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů a o volném pohybu těchto údajů a o zrušení směrnice 95/46/ES (obecné nařízení o ochraně osobních údajů), kterému se v odborných kruzích přezdívá krátce „GDPR“ (angl. General Data Protection Regulation).

GDPR zcela nahradí současnou právní úpravu ochrany osobních údajů zakotvenou především v zákoně č. 101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů a o změně některých zákonů, a současně sebou přinese zvýšení nároků na zajištění povinností při ochraně osobních údajů. Jeho přijetí má současně sjednocující účinek pravidel pro všechny státy Evropské unie (včetně Islandu, Norska a Lichtenštejnska).

GDPR se vztahuje na všechny společnosti působící v EU, ať sídlí kdekoliv. Tyto společnosti budou muset upravit vlastní koncepce zpracovávání osobních údajů a v některých případech do nich promítnout následující oblasti nové právní úpravy obsažené v obecném nařízení:

  • Práva na přenositelnost osobních údajů a jejich poskytnutí jiné společnosti, právo být zapomenut, právo na bezplatnou kopii osobních údajů, právo na omezení zpracování osobních údajů.
  • Povinnost předvídat a posuzovat dopady na ochranu osobních údajů a ve složitějších případech je konzultovat s Úřadem pro ochranu osobních údajů.
  • Podrobnější požadavky na podobu a jednoznačnost souhlasu se zpracováním osobních údajů včetně informační povinnosti správce při získávání tohoto souhlasu a důraz na srozumitelnost veškerých sdělení vůči subjektům údajů.
  • Detailnější povinnosti k vedení interních záznamů o zpracování osobních údajů ve vztahu k Úřadu pro ochranu osobních údajů.
  • Povinnost v některých případech jmenovat uvnitř společnosti osobu „pověřence pro ochranu osobních údajů“, nebo takovou osobu zajistit externě.
  • Povinnost ohlašovat případy narušení bezpečnosti osobních údajů Úřadu pro ochranu osobních údajů a dotčeným subjektům.
  • Při přenášení osobních údajů mimo EU se budou právní vztahy muset upravit takovým způsobem, aby i nadále bylo v zahraničí zajištěno dosažení odpovídající ochrany obdobně jako podle obecného nařízení.
  • V případech profilování zákazníků při zpracovávání žádostí vedoucích k uzavření právně závazné smlouvy (např. půjčky, úvěry apod.) povinnost informovat o tomto postupu své zákazníky, a pokud dojde k zamítnutí žádostí, zajistit, aby celý postup kontroloval člověk, nikoliv přístroj, včetně práva žadatele zamítavé rozhodnutí napadnout.

Při uvedení příkladného výčtu výše uvedených povinností je nutné upozornit i na podstatné navýšení sankcí v podobě pokut, které mohou dosahovat až 20 mil. EUR anebo výše 4% celosvětového obratu, podle toho, která z těchto hodnot bude vyšší. Pokuty nicméně musí být v souladu se zásadou správního trestání vždy v každém jednotlivém případě účinné, přiměřené a odrazující.

Závěrem lze shrnout, že sjednocující právní úprava obsažená v GDPR na jednu stranu představuje podstatný rozvoj a posílení ochrany práv jednotlivců, na druhou stranu vyžaduje od osob odpovědných za zpracovávání osobních údajů výrazně aktivnější a odpovědnější přístup, na který se budou muset zpracovatelé a správci osobních údajů připravit nejpozději do 27. května 2018, kdy obecné nařízení o ochraně osobních údajů (GDPR) vstoupí v účinnost.

Nový přestupkový zákon

By | Nezaradené

Dne 1. července 2017 nabude účinnosti nový přestupkový zákon (zákon č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich) a zákon o některých přestupcích (zákon č. 251/2016 Sb.). Nová právní úprava přináší sjednocení právní terminologie a zejména právní úpravy odpovědnosti za správní delikty fyzických osob, právnických osoba a podnikajících fyzických osob do jednoho právního předpisu.

Podstatnou novinkou je hrozící postih fyzických osob, které zneváží postavení úřední osoby při výkonu její pravomoci. Za tento přestupek je stanovena pokuta ve výši 10 000 Kč a za opakované spáchání tohoto přestupku potom 15 000 Kč.

Dle důvodové zprávy je účelem zakotvení výše uvedené skutkové podstaty přestupku mezi přestupky proti veřejnému pořádku zajištění ochrany zájmu na udržení vážnosti a autority orgánů veřejné moci, jednajících prostřednictvím příslušných úředních osob, ať už se jedná o policisty, zaměstnance obecních úřadů či pracovníky úřadu práce, sociálních odborů apod. Nová skutková podstata bude mimo jiného směřovat na dosud obtížně řešitelné jednání některých řidičů, kteří za účelem zdržení úředních úkonů (či jako prostředek pomsty úřední osobě) nepravdivě obviní úředníka či policistu z ovlivnění alkoholem či jiného závadného jednání, aby se vyhnuli kontrole, jinému úkonu či pouze obstruovali. Daná skutková podstata je speciální vůči přestupku ublížení na cti, rozdíl je v objektu přestupku, kdy objektem přestupku ublížení na cti je osobnost člověka, a nikoli řádný výkon veřejné moci.